Re: Jde opravdu o individuální vzdělávání?

Příběh pana Rozumbrady:
Nechutnají mi kupovaná rajčata. Zasadil jsem si tedy na své zahrádce tři keříky rajčat. Ale jelikož jsem velmi zaměstnaný člověk, nemám čas se o rostlinky starat. Co teď? Rozhlédl jsem se po okolí – a vida! I sousedé zprava i zleva mají na svých zahrádkách zasazená rajčata, dva tři keříky každý. Co kdybychom se domluvili, zbořili ploty a starali se o rajčata společně? Slovo dalo slovo, zbořili jsme ploty, založili společnou rajčatovou plantáž a nazvali jsme ji „Farma u šťastného rajčete“. Ale i sousedé jsou velmi zaměstnaní lidé, nikdo z nich nemá čas o rajčata pečovat. I najali jsme si odborníky. O našem hlavním agronomovi je sice známo, že musel odejít z blízké farmy, protože mu všechna rajčata uschla, ale nám se přesto jeho koncept intuitivního pěstitelství "Vstávej semínko holala" velmi líbí. A koneckonců my už si ho dokážeme ohlídat, aby měl výsledky.
Všechno se daří, sluníčko svítí, odborníci pracují, rajčata se červenají.
Včera jsem potkal známého, který provozuje farmu. Celý ustaraný si mi stěžoval, co je okolo farmaření starostí, jak musí dodržovat různé normy, mít různá povolení, papírovat, jak k němu chodí kontroly.
„Ale co mám tobě povídat“, dodal, „ty přece máš taky farmu“.
„Co tě nemá“, odtušil jsem dotčeně. „Já nic nemusím, nemám žádnou farmu, já mám jen na zahrádce tři keříky rajčat“.