Re: Jde opravdu o individuální vzdělávání?

Alegorie je jistě mocný nástroj, ale nejsem si jistý, zda jí rozumím. Má takovou zvláštní moc, člověk se jí nechá unést, věří jí, i když jí třeba úplně nerozumí. Osobně preferuji spíše racionální než mýtická sdělení, a protože komentujete můj článek, rád bych vás poprosil o korekci interpretace následujících jinotajů:

Rajčata = vzdělávání nebo děti? "Nechutnají mi kupovaná rajčata" by mohlo reagovat na mou potřebu vytvořit alternativu vůči dostupné nabídce vzdělávacích institucí. Pak bych ale nerozuměl příměru s keříky rajčat... nějak tuším, že začínáte mluvit o dětech... jako vzdělávání pak používáte "pěstitelství, možná... prostě tomu nerozumím... pomůžete mi?

Agronomem je asi myšlena paní učitelka. Píšete, že všechna rajčata uschla... v kontextu dalších komentářů zřejmě narážíte na popisovanou nekvalitní práci s dětmi. V podobenství se ten výrok může zanořit... a pak nečekaně vyplout. Pokud máte nezprostředkované informace o tom, že námi vybraná paní učitelka není kompetentní, prosím, předejte mi je, není v zájmu naší školy mít nesprávného učitele. Jinak bych se musel domnívat, že prostřednictvím příměru šíříte nepodloženou informaci. Případně mi vysvětlete, zdali se v interpretaci vzoru osobnosti agronoma pletu.

"koncept intuitivního pěstitelství "Vstávej semínko holala"" - podle kterých kritérií soudíte kvalitu programu a metod, které se v Robinsonovi používají, prosím? Mám dojem, že dětskou říkankou jen chcete zesměšnit... pletu se?

"Všechno se daří, sluníčko svítí, odborníci pracují, rajčata se červenají." - to zní jako pozitivní popis... a protože ve škole často pobývám, v tomto bodě mohu souhlasit.

"Známý, který provozuje farmu" - ředitel soukromé základní školy?
Jaké má pak být vyznění podobenství? Že soukromé školy mají více formální agendy než sdružené? To jistě není objev, který je třeba halit do alegorického hávu. Je to vyváženo tím, že soukromé školy pobírají dotace na plat učitele dle normativu, zatímco my neseme všechny náklady na vzdělávání našich dětí (vyjma učebnic) z našich rodinných rozpočtů.

Za podobenstvím se skrývá poučení nebo obtížně sdělitelná pravda. Můžete prosím explicitně napsat, o jaké poučení či pravdu jde? Nebo to opravdu nelze sdělit? Tehdy bych zavzpomínal na nejslavnější Wittgensteinův citát "O čem se nedá mluvit....". Pro diskuse na veřejných fórech mi připadá velmi inspirativní. Souhlasíte?