Re: Jako dítě z vesnice

Withep, s principy ekozahradničení jsem do styku přišla. Stromy musím prořezat, jinak je z nich roští a malé plody. Postříkat je taky musím, i když my to děláme jednou za čas. Ale třeba broskev fakt musím, trpí na kadeřavost. Bez postřiku je to tak, že sice odkvete a nasadí plody, následně se na listech objeví červené pupeny, listy opadají, strom úrodu neudrží, ta opadá a strom nasadí nové listy. Ten rok už bohužel žádnou úrodu nemá, jsem ráda, že aspoň strom přežil. Stejně tak angrešt: před několika lety se mi na něm objevilo padlí americké a pokud chci úrodu, prostě potříkat musím, jinak to můžu pokácet. A to podotýkám, že tuto chorobu jsem předtím NIKDY neviděla a usmívala se nad zahradnickými knížkami, kde byly různé choroby popisované. No, mám ji teď doma. Stejně jsou na tom včelaři, před 30 roky taky poprvé slyšeli o roztoči a chorobě Varroa destructor a dneska s ním těžce bojují.
Úplně stejně jsem se pokoušela o ekopěstování. Nešlo mi to, rostliny, které měly růst vedle sebe a vzájemně se chránit, se u mne nějak nechránily, vždycky jedna z nich zašla nebo plody neodpovídaly námaze.
Zrušila jsem postupně i králíky a slepice. Králíky proto, že mi je po dva roky po sobě zlikvidovala myxomatóza a já odvezla do kafilerky 30 vykrmených králíků ze čtyřiceti. Tolik práce a šlo to do kelu! Očkování bylo tak drahé, že flákota vepřového byla levnější než vlastní králík + očkování + ta práce k tomu.
Kdo se rozhodne to dělat, toho obdivuju. Nejsem příznivec chemie, byla bych pro její minimální používání, ale v malovýrobě se to prostě nedalo, ta dřina kolem toho všeho byla prostě neskutečná.