Re: Sorry,

Ano, je to skutečně tak. Je mi jasné, že pro řadu žen je můj postoj a vnitřní smír nepochopitelný. Článek jsem ale opravdu nepsala proto, abych se ůpředváděla", i když se to tak může někomu zdát a já mu nebudu brát jeho názor. Mně to přijde lehce k pousmání, protože článek jsem ihned po potratu slíbila a pak jsem měla trochu potíže jej dokončit (mám teď dost práce v zaměstnání a tak - všichni máme v dnešní moderní době málo času ) Ale jednak jsem chtěla předat skutečně tu zkušenost, že potrat nemusí proběhnout jako emocionální hrůza (ale vím, že jsem měla štěstí, to si samozřejmě uvědomuji) a jednak jsem opravdu chtěla věcně popsat, jak to probíhalo, pokud by někdo v budoucnu takové informace hledal. já sama jsem totiž, když jsem potřebovala nějaké podpůrné informace o "potratu doma" narazila bohužel pouze na jakýsi příspěvek mladé dívky, který zněl: "ahoj, potřebovala bych nějak potratit doma, že bych jako jeden den nešla do školy. Můžete mi poradit, jak?" A z toho tedy bylo v danou chvíli zase špatně mně. Takže se omlouvám všem, kterým můj naturalismus vadil, ale psala jsem to s tímto vědomím. Články z Rodiny se totiž celkem dobře vygooglí, když je to potřeba.