Jak máme dělat pěstounskou péči, když nemůžeme vychovávat ani vlastní děti?

Jako pěstoun jsem spíš proti zmíněnému zákonu, i když vím, že rodina je zejména pro malé děti lepší než dětský domov. Hlavní problém je v tom, že současní sociální pracovníci jsou vyškoleni zásadně proti rodině - jakmile je problém, chtějí ho vyřešit, a to tím, že zmáčknou rodinu, aby dítě napravila (neboť problém pochází jistě z nedostatečné výchovy). Za problém se považuje třeba i to, že dítě nepovažuje svůj mobil za dostatečně nový nebo že musí dělat domácí úkoly (o pomáhání doma ani nemluvím). S takovou sociálkou v zádech se obtížně vychovává dítě normální, ale co s dětmi pěstounskými, které bývají hodně problematické? Tam pěstoun buď musí přitlačit (konkrétně jsem slyšel pěstounku, které dcera vyhrožovala, že se podřeže, když se nebude moct po 21,00 koukat na televizi. Pěstounka se nedala - "ten pořad neuvidíš, ani když se podřežeš." Pak šlo děvče spát...) - tedy přitlačit v dnešním pojetí proti sociálce, která je tu za práva dětí - anebo zbývá druhá možnost. Nasypat dítěti misku bonbónů (později cigaret) a posadit ho před televizi (později před počítač s internetem).

K funkční pěstounské péči potřebujete rodinu s podporou školy a zejména sociálky. Proto říkám - pěstounská péče ano, ale až se obmění přístup sociálek.