Re: názor

Moje příbuzná dělá profesionální pěstounku na Slovensku. Dřív pracovala jako zdravotní sestra v kojeneckém dětském domově, ze kterého jí přidělují děti. Funguje to asi tak, jak to popsala Maceška. Ta moje příbuzná má většinou jedno dítě do věku jednoho roku, pak jde dítě k adopci, nebo taky ne... Má nárok na dovolenou a dítě je po tu dobu v ústavu. Pečuje ještě o nemocného manžela (donedávna taky o tchýni), takže nebyla úplně nadšená, když měla dostat na starost dvě děti. Sama má jedno dítě adoptované. Platové a jiné podrobnosti neznám.
Jako malá jsem s ní byla o prázdninách v práci v tom kojeňáku. Až když jsem měla svoje děti mi došlo, jak to musí být pro ty děti hrozné. Přebalím jedno, druhé, třetí, čtvrté...jedna flaška, druhá, třetí...jak na běžícím pásu. Zaměstnancům nezbývalo moc času na mazlení i když dělali co mohli. Větší děti: všechny spolu spát (na zadek, když vymejšlí), všechny spolu na nočník...krmení: tři lžičky rychle jednomu do pusy, pak dalšímu v řadě...Ta dáma, o které mluvím, taky poznala ten rozdíl, když dostala svoje dítě domů (jak je to náročné se starat o jedno vylučně a naplno...) Ti, kdo říkají, že ústavy jsou nutné, by to měli zažít. Ale je dost možné, že už to dneska tak nefunguje, že je míň dětí na zaměstnance, to bylo před 25lety.