Re: Úvaha

Odjakživa. Nechtěla jsem dopadnout jako máma... ona si nebyla schopná doma od nikoho z nás vyžádat pomoc (a my haranti líní jsme se do toho nehnali) a pak to končilo tak, že byla utahaná, zedřená a pořád vyčítala všem všechno.
Takže děti dělaly vždycky to, co už zvládly.
Jako, ne že by se mi děvenky doma předřely. Ale ráno nechám na stole papír s tím, co ten den má která udělat a to prostě udělaj. A když večer přijdu unavená a potřebuju si hodit nohy na stůl, tak udělaj večeři, klidně teplou, prostě furt je to tak, že já dělám víc věcí, to je jasný, taky je udělám důkladnějc než ony, ale střídáme se v tom, co je potřeba, jak kdo zrovna může a má čas.