Re: Úvaha

Ten můj byl taky tak zvyklej. Taky jsem byla na tak nějak zvyklá dělat všechno v domácnosti, zvlášť, když jsem byla doma na rodičovské, tak jsem to brala jako své zaměstnání. Ale jak jsem začala pracovat, nestíhala jsem a divila jsem se, proč jsem nervózní a unavená. Až jsem se jednou vytočila: za zadkem řvoucí hladové děti, v lednici jídlo, které je potřeba spotřebovat, poprosila jsem ho, ať mi s něčím pomůže, abychom to nemuseli vyhodit a on řekne, že se mu nechce. cože?
Taky jsem si o to neuměla říct a jeho samotného to nenapadlo. Když jsem to zvládala, tak bylo všechno OK, po nikom jsem nic nechtěla. Ale když už mi to přerostlo přes hlavu, tak jsem byla akorát protivná a nervózní a on nechápal proč. Takže jsme si práci rozdělili. Pomáhá napsat veškeré práce na papír jako seznam (ať děti vidí, co všechno je potřeba na chod domácnosti) a přiřadit toho, kdo to bude dělat. Když jsem zaznamenala nějakou neochotu, tak jsem to podala takto: hele, já se chci doma cítit příjemně, ale jelikož to sama nestíhám, buď se zapojíš, nebo si budeme někoho platit. Taky jsem nemohla ráno chystat děti do školy a současně odpoledne jít pro ně a vařit jídlo, nestíhala bych zaměstnání. Takže mám si hledat částečný úvazek (tzn.míň peněz), nebo se o starostlivost o děti podělíme? Takže se střídáme, naučil se oblíkat a česat děti, taky už umí připravit jídlo. No tak máme mrazenou pizzu, no. Ale vím, že když se mi něco stane, bude se umět o děti postarat. Já taky umím zajít s autem do servisu a vyběhat hypotéku, nebo namalovat barák....
Nejvíc mě teda naštvalo, když jsem ho poprosila, ať sklidí ze stola a přiskočila jeho maminka, že to udělá ona, domácnost je přeci úloha ženy. Vrrrrrr....Přičemž tzv. mužskou práci skoro nemáme, nebo si na to najímáme lidi.
A vůbec, je spravedlivé, že já nemám žádný volný čas na koníčky a on ano? Když jsem to takto předložila tchýni, tak řekla: no snad to nepočítáš na minuty. Na minuty ne, ale hodiny je znát a pokud já se ke svýmu koníčku nedostanu, jak je měsíc dlouhý a on má každý den chvilku pro sebe, tak je někde chyba. A domácnost opravdu není můj koníček.
Takže, chce to si spolu promluvit, abychom se pochopili. Já nemám chuť být jeho matkou a říkat mu, co má dělat, ale on mi do hlavy nevidí, každý pocházíme z jiné rodiny. Takže je to o komunikaci.
Lidi nadávají na tzv. západní výchovu..aniž by nějakou západní rodinu vůbec znali. Já na západě žiju a vidím, že rodiče děti víc respektují (děti nebijí), ale současně mají na ně oprávněné požadavky na pomoc v domácnosti. Už ve škole mají děti svoje povinnosti (utírat prach, krmit rybičky, ořezávat tužky, kontrolovat vypnutí počítače, vysypáni odpadků, příprava stolu na jídlo, pomoc v kuchyni...). Kolegovy děti jednou týdně připravují večeři pro celou rodinu.