Výchova včera a dnes

Když se řekne slovo výchova, každý z nás si okamžitě vzpomene na své dětství a své děti. Mladší generace si jistě vzpomenout na hodiny proklečené v koutě nebo na hrachu, padesátníci si zase pamatují každou hračku, kterou doma měli, protože jich měli opravdu jen "pár" a generace třicátníků si zase vzpomene na dětství strávené stavbou domečků a bunkrů někde v lese. Dnešní generace dětí si toho moc asi pamatovat nebudou, protože jejich pozornost je ubírána každý den jiným směrem. Nejen, že doma vlastní skříně plné hraček, ale také navštěvují každý den minimálně jeden kroužek a pokud byste se jich zeptali, co je vlastně baví, v zásadě vám nedokážou odpovědět.

Z předešlého odstavce by se dalo konstatovat, že dnešní děti mají asi nejlepší dětství. Ale to je omyl. I když by se dalo říct, že naši předci, byli mnohem, více vyčerpanější, i když na ně společnost nekladla tolik nároků jako na dnešní mladé lidi, měli mnohem více povinností. Vzdělání bylo sice odsunuto do pozadí, za to domácí práce, práce na poli museli zvládnout na jedničku. Co se dnes zdá téměř nemožné, kdysi zvládali desetileté děti. Dnes si takové dítě mnohdy neumí ani zavázat tkaničku u boty.

Zatímco v dobách minulých se výchova řídila různými zákazy a příkaz, dnes probíhá v mnohem volnějším stylu. Co se dřív zdálo takřka nemožné, dnes je úplně normální. Rodiče už nekárají děti nepřiměřenými fyzickými resty a ve škole žáci nedostávají rákoskou. Výchova se po roce 1989 začala více uvolňovat, dalo by se říct ruku v ruce režimem, který byl, oproti minulým letem velice uvolněný.

Je tedy dnešní výchova lepší nebo horší?

Takovou otázku si určitě pokládají mnozí z nás. Rodiče dnes mnohdy tápají a hledají, zda zrovna ta jejich výchova je ta správná. Zda zrovna oni dokážou potomka dobře připravit na budoucí život. Mnohdy je to sporné a výsledek se stejně dozvědí, až potomek definitivně opustí brány domova a začne žít samostatný život.

Můj názor je ale jednoznačný. Dnešní výchova je mnohem lepší. I přesto že dnešní děti neumí řadu věcí, co jejich předci už dávno znali. MAJÍ DĚTSTVÍ. A to si myslím je velmi důležité. Jedna etapa života by měla patřit pouze hrám, zábavě a relaxaci. Na dnešní děti jsou kladeny mnohem větší nároky ve škole než na jejich předky. Mnohdy jim už v první třídě přibude k mateřskému jazyku cizí jazyk. V druhé třídě se pomalu seznamují s počítačem a v deváté třídě umějí s technikou většinou lépe než dospělí. Bohužel i přes veškeré vzdělání a různé doplňující kurzy se jim nedaří najít práci a zůstávají většinou velmi dlouhou dobu na pracovním úřadě. Jediným obdobím, kdy si tedy mohou bezstarostně užívat, zůstává dětství, a proto jsem zastánce názoru, aby si ho řádně užili bez dospěláckých povinností a neustálých zákazů a příkazů. Myslím si, že demokratická výchova je výchovou nejlepší. Dítě není otrok, ale partner. Vše se dá řešit domluvou a dohodou. Fyzické tresty do dnešní moderní výchovy vůbec nepatří. Když se zeptáte vašich babiček a dědečků na dětství, většinou se jejich vzpomínky upínají k těžké práci. Pokud se zeptáte třicátníků, většinou vám začnou vyprávět o hrách, které hrávali, s jakými hračkami se mohli pyšnit, a co vše, když byl malý zažil. O těžké práci na poli nebo doma už neuslyšíte. Až se jednou někdo zeptá dnešních dětí, tak se k těm hrám ještě přidá, kde všude byli a procestovali. A tak by to mělo být.

Dopřejme našim dětem dětství.