Re: školství

Myslím, že jak určité nároky musí mít člověk na sebe, měl by je mít i na své děti... ale v takové míře, na co ty děti mají... nesmí být přemrštěné... Tak jako ve sportu - i zde je trenér, který ze sportovce dostane to nejlepší, bez něj, jeho vedení by ze sebe to nejlepší dostat nedokázal, podobnou ulohu mají rodiče. Ale všeho s mírou - každé díte je jiná osobnost a má jiná nadání a inteligenci a i v jedné rodině mohou být - jak je i zde napsáno - tři deti, každé zcela jiné, s jinými možnostmi, dle toho se musí uzpusobit i nároky rodičů na ně. Synovi velmi pomohly dva roky v soukromé ZŠ s vyššími nároky, než mají ZŠ s mnoha podpruměrnými detmi,a také 4 roky na nižším gymnáziu, kde byly nároky na výjiny studentu už hoodně vysoké. Přesto většina dětí ve třídě měla vyznamenání, pracovala na sobě, zatímco na základce by se se svou inteligencí flákala. Ukázalo se to i v lonském 5. ročníku, kdy na konci roku měly podstatně lepší výsledky dvě třídy osmiletého gym., než nové dvě třídy čtyřletého studia, kteří ze st.základek měli většinou podstatně horší vědomosti...
Dítě při svém vývoji potřebuje tlak, ale jen v mezích, které mu prospejí v jeho vývoji, nesmí se to přehánět, nemělo by růst jako dříví v lese...