Re: Opravdu nechápu

"Laktázová aktivita v dospělosti chybí jen v asijských etnicích (čínské, japonské) a v černošské populaci.

Zcela jiná je situace v indoevropské populaci. Její etnogenetický základ je v pastevecké populaci západní euroasijské stepi zachovávající laktázovou aktivitu i v dospělosti. Tito jedinci byli evolučně výrazně zvýhodněni, protože v mléce přijímali vysoce hodnotnou potravu. Jedinci s laktázovou aktivitou se s větší jistotou dožívali dospělosti a předávali tuto pozitivní vlastnost potomstvu. My patříme do populace, kde ztrátu laktázové aktivity - která je příčinou laktózové intolerance - v dospělosti vykazuje do 10% populace," upřesňuje odborník."

Odborník by měl možná taky upřesnit, jak si věci stojí s nezávislou domestikací krávy (tura) v severovýchodní Africe a tisíciletým využíváním krav a pitím mléka v černošských populacích Afrického rohu (kde jsou, řečeno Škvoreckého slovy, černoši opravdu hodně černí) a Sahelu?

Že má indoevropská populace "etnogenetický základ" v západní eurasijské stepi, je kapku sporné, přinejlepším nedoložené, nehledě na to, že mluvit v souvislosti s Indoevropany o etnogenetickém základu je od základu nesmysl, stačí si srovnat Portugalce, Bělorusa a Inda. Už původní pra-indoevropská populace, o níž nevíme přesně, kde žila (existuje víc více či méně věrohodných hypotéz), byla už možná sama o sobě smíšená, a pra-indoevropština vznikla právě smíšením dvou odlišných jazykových základů. V každém případě se Indoevropané šířili a na západě absorbovali obrovskou masu jiné populace, o níž ani s určitostí nevíme, jakým jazykem hovořila, ale geneticky je odlišná dodnes, na severu ugrofinské populace, žijící původně až k hranici stepí (díky tomu mají Baltové a mnozí - ti severní - Germáni a Slované modré oči a plavé vlasy), na východě drávidské a jiné. V každém případě přinejmenším někdy od 3. tisíciletí př. n. l. nějaká jednota mezi etnikem (etnicitou) a geny už neexistovala.

O evolučním zvýhodnění pomlčím, autor má znalosti spíš základní úrovně.

Jinak k využívání mléka domácích zvířat v potravě došlo podle všeho až ve 4. tisíciletí, dávno po domestikaci krav, ovcí a koz, a to na Blízkém východě, ne někde v eurasijských stepích, kam tento vynález dorazil z Blízkého východu a šířil se odtud dál, na východ stepním pásmem a na sever do tajgy, mezi pastevce sobů.

Úplně na závěr: nechci snižovat renomé prof. Krejska, co se týče jeho vlastní specializace, což je výzkum střevní mikroflóry a imunologie, tomu nerozumím sám a podle všeho má pan Krejsek solidní bibliografii.