Strach není na místě
Žena v šestinedělí by měla být "hájená", a to bez ohledu na to, jak se cítí. Šílené psychické stavy přijít můžou. Může přijít i pocit, že absolutně nic nezvládám. No a? Všichni víme, že to k šestinedělí patří. Nejhorší je, cítit se kvůli tomu nemožně a méněcenně. Prostě je třeba připravit nejen okolí, ale i sebe na to, že jde o náročné období a budu potřebovat pomoc. Hrát si na superženu není na místě.
Sama jsem zažila oba extrémy. Při prvním dítěti laktační psychóza jak prase spojená s naprostou neschopností a fyzickým vyčerpáním. Po druhém porodu jsem se naopak cítila naprosto skvěle, všechno jsem zvládala, únava ani depka nikde, hned po návratu z porodnice jsem začala i trochu pracovat (z domova), na odpočinek kašlala... A po čtrnácti dnech mi vyhřezla děloha.
Moje rada pro autorku dotazu tedy zní: připrav své okolí na to, že budeš mít příšerné stavy, nic nebudeš zvládat a budeš potřebovat, aby ti všichni pomáhali. Když to opravdu přijde, neměj z toho výčitky. Hormony jsou svině a na pomoc druhých máš plné právo. A když budeš v pohodě, pečlivě to před okolím utaj a užívej si to
Odpovědět