Re: Strach není na místě

No, myslím, že na šílené psychické stavy se připravit nedá. Mě třeba poprvé zaskočilo, že jsem syna okamžitě bezvýhradně nemilovala, spíš mi přišel jako takový vetřelec, se kterým jsem si nevěděla rady. A to skoro pořád spal. To trvalo pár týdnů, pak láska udeřila s plnou intenzitou.

Podruhé to bylo úplně jinak, po porodu, kdy se nás kluk pokusil oba zřejmě zabít, jsem do něj byla hned zamilovaná, žádné plačtivé situace si nevybavuju a byla pohoda - a to nespal a řval tři roky.