Re: Divný článek

Ahoj Janino!
Ten článek je skutečně možná psaný ne jako odborný, ale jako zajímavost, aby mladé maminy věděly (alespoň mně tak připadá).
Nicméně ukazuje jeden z extrémů: přístup k dítěti co nejracionálnější, bez emocí, chladně. Druhý extrém je liberální výchova. Ovšem podle toho, co jsem se kde dočetla nebo doslechla, extrémnost liberální výchovy nespočívá ani tak v tom, že by se rodiče s dítětem tulili, chovali či ho kojili, ale spíše na způsobu výchovy: nezakazovat, neomezovat, nedávat hranice - dítě se přece narodí už hotové, ono si cestu životem najde samo. To způsobuje všechny případné problémy. Když dítě nemá hranice, tj. rodiče mu neřeknou dostatečně jasně a důrazně, co všechno smí, a co už opravdu nesmí, samo dítě to nepozná a plácá se v tom, a samozřejmě dělá všechno možné, včetně toho, co není správné. Myslím, že o tomto se nejčastěji hovoří jako o problému liberální výchovy. S tím ovšem chování a kojení nemá vůbec nic společného! To je zase o lásce a o jistotě dítěte, že je NĚKDO, tj. rodiče, ochrání před nástrahami života.
Podle dr. Jiřiny Prekopové je důležité dávat miminku do šesti měsíců věku dostatek láskyplné péče - tedy nenechat ho "vybrečet", když přece ještě nenastal "ten správný čas" pro přebalení, nakojení atd. a po zaplakání miminka ukojit jeho potřebu: přebalit, nakrmit, pochovat. Po šestém měsíci věku už MÍRNĚ protahovat dobu splnění přání: broučku, maminka si dodělá to a to a hned se ti bude věnovat (s ne moc dlouhým čekáním). To podle paní Prekopové je vyvážený stav: do šesti měsíců obletovat, po šestém MÍRNĚ otužovat.
Dle dr. Prekopové (a myslím že i dle jiných odborníků) je to tak, že hladem (chladem, plnou plenou, stýskáním) vzniká v dítěti určitá frustrace. Když tuto frustraci rodič dlouho neutěší, je pravděpodobné, že se v dítěti vyvine nedůvěra k rodičům a ke světu vůbec. Z čehož pochopitelně dochází k poškození vývoje sebepojetí dítěte, a to následkem toho může mít potíže (už si nepamatuji jaké, ale v literatuře se o tom lze jistě dočíst).
Janino, omlouvám se za kritická slova, ale nedá mi to:
jestliže si člověk už jednou pořídí dítě, je POVINEN mu dát dostatek lásky, péče a všeho, co je třeba, neboť jsou to RODIČE, kteří jsou plně zodpovědni za vývoj svého potomka a za všechny radosti i problémy, které pro to dítě KDYKOLIV v budoucnu vyplynou z toho, co mu rodiče dali nebo nedali. Nezlob se, ale apelovat na potřebu vývoje kariéry je velice sobecké a bezohledné. Pokud někdo skutečně tak nutně potřebuje kariéru, ať si děti raději nepořizuje: každé narozené dítě MÁ PRÁVO NA LÁSKU a štěstí!!!