Tak to bylo...

Podle podobných příruček byly vychovány naše maminky a možná i my. Zaplať panbůh že je tahle doba pryč, kdy rodičky byly jen "materiálem" a personálu nebylo za těžko maminu ke koze přivázat když se zdálo že se moc spouzí, v extremních případech jí proplesknout když "hodně vyvádí" nechat jí několik hodin na sále s nohama od sebe. Když někdo uznal za vhodné tak maminku narval práškama takže nevěděla čí je... Všechno bylo řízené dýchání, tlačení.....A tak se pak nemůžeme divit, že když byly porody řízené, takže že i to jak pečovat o miniko bylo jaksi řízené, chladné... (netvrdím, že tím, že by nás maminky měly méně rády protože "jely" podle aktuálních příruček, to ne, ale je mi 30 a do dneška mám pocit, že mě máma málo hladila)

Nevím jestli třeba před 20-30 lety pečovala o Madlenku jako dneska, nejspíš ne :-(
A tak jsem ráda , že jsem v době, kdy si jí beru do postele, nosím v šátku, hladím, chovám a pusinkuju tak jak je nám to oboum příjemné. A dělám to s největší láskou bez pocitu že z ní vychovám rozmazlence.
Jedna moudrá ženská říkala, že si mám představit, že jsem na místě miminka a mám představit si, že to co mu právě dělám by někdo dělal mě.... často to dělám. A když mě je smutno, nebo mě měco trápí tak si taky přeju aby mě měkdo pohladil a udělal to teď a ne až za hodinu. A protože mi to Madlenka jinak neumí říct než pláčem, tak patřím do skupiny maminek co hned běží k postýlce chlácholit a chovat, taky bych nechtěla aby mě někdo s mým trápením nechával samotnou, jen proto že se osvědčila metoda "nechat vyřvat"

Kačenka a pohodová Madlenka