Re: Možná,

Monty, jen trošku k tomu stylu. Musela jsem si loni kvůli státnicím přečíst několik desítek titulů z dětský literatury. Některý knížky, který mě kdysi nezaujaly, mě zaujaly teď a obráceně. Těšila jsem se třeba na knížku Tománek je rád na světě (teď si vůbec nemůžu vzpomenou, kdo to napsal - nějaká ženská - Horelová?, ale to je jedno) - když jsem byla malá, četla jsem to několikrát, ale teď jsem z toho byla mírně řečeno otrávená. Ten slohovej styl na mě působil nějak upjatě, výchovně - nazvala bych to asi školácká čeština. A co třeba Neználek? Kolik z nás ho hltalo a dnes už se o něm snad ani neučí, protože to je zhmotněná ideologie. Na druhou stranu se mi v tomhle věku poprvé líbili broučci.
Co tim chci říct - my tu můžem nějakej text hodnotit po stránce formální i obsahový, ale co se bude líbit dětem a v jakym věku, můžem těžko odhadnout. Na druhou stranu je fakt, že do značný míry to jsou rodiče, kdo rozhoduje o tom, jaká knížka se koupí, takže by to asi mělo oslovit i je. (Já teda zatim žádný nekupuju - máme ještě po nás krásných dětských knížek desítky a nečetla jsem dokonce ani toho Harryho Pottera, protože u nás zatim vede Krteček, vodník a pohádky o našich klukách :-))