Re: TRAVA A JEJI ZAVISLOT

Mám zkušenost s lidmi, kteří kouří. Trávu. Kouří hodně a docela dost často. Když jsem se snažila začlenit do jejich party, překvapilo mne to. Nikdy bych nečekala, že zrovna oni. Pracující, dobře vypadající / myslím tím oblečení a celkovou vyzáž člověka - mastné vlasy, špinavé nehty - nic takového /. Jejich názor jsem respektovala. Je to jejich věc. Ale ...
Jednou se do mě pustili. Ať si dám taky... Říkala jsem - já nekouřím ani cigarety ( přestala jsem ve 20 po třech letech ), nebudu kouřit trávu. Dám si dvě skleničky vína a mám ji stejně jako Vy. ( Dobrou náladu ).
Strašně mě tenkrát odsoudili a celej večer do mě rejpali. Už se s nima nestýkám tak často. Navadilo mi, že kouří trávu i když já si myslím, že je to droga a pokud to není někde - v mastičce, v medu a pod - v určité míře - zdravé míře a pod dohledem....tak je to prostě droga...
Vadilo mi, že mě hecují a tím u mě strašně klesli.
Taky si myslím a už jsem se s tím dostala do kolize, že kdyby drogy měly menší účinky nebo stejné účinky jako alkohol, proč by je " vláda " nevyráběla tak jako alkohol a cigarety. Má li někdo pak vybrat jednu z těchto variant, bylo by to stejné.
Ale myslím si, že právě proto, že má mnohem škodlivější účinky, tak ji nevyrábějí sériově a nemají z ní ty šílené daně jako z alkoholu a cigaret.
Asi dřív se přišlo na to, že drogy jsou prostě škodlivé hodně.

Taky k lékům. Vemte si, jak se v 70 a 80 letech hodně předepisovaly antibiotika. Dnes je nedoporučují pro děti do tří let vůbec a potom jen v nejnutnějších případech. Můj syn měl v 5 měsícíh již druhý průjem. Silný a hodně ubíral na váze. Doktorka mu chtěla šoupnout antibiotika, protože se nám průjem vracel. Nedovolila jsem to. Vzala jsem internet a našla tzv. kanadské mléčné bakterie - je jich víc druhů.
Prostudovala jsem to a našla pro mého syna pomoc. Od té doby( klep, klep ) má pokoj.

Jen příklad, že někdy se dá najít i jiné řešení.

Jinak někdy to prostě nejde. Moje máma antidepresiva brala rok a půl. Docela jí to pomohlo. Dnes je z ní, ale stejně lidská troska. Už nemusí brát léky denodenně, ale už to stejně není ona jako když jsem byla málá. Jenže to, co bývala by zůstala bez léků, to nepřeji nikomu zažít.