Re: Je opravdu za co děkovat?

Ono i u té angličtiny je to o tom, naučit se ty slovíčka v rámci konverzace - v situaci, kdy člověk příslušné slovo slyší v souvislostech a pociťuje jeho emotivní význam. Zapamatování je pak snazší a trvalejší. Malé dítě se rozhodně neučí mluvit tak, že by se biflovalo slovíčka. Kdo chce umět anglicky, musí odejít na nějaký čas do zahraničí a tam být donucen jazyk používat a domluvit se. Hrozně rád bych někdy jel na nějaký takový jazykový pobyt, ale zatím se mi to nepoštěstilo. Rozhodně však nechápu, jak se někdo může vyžívat na tom, že se po nocích něco bifluje, jedno zda slovíčka, letopočty, vzorečky... Ano, jsou oblasti, kde je to nutné, ale je to asi tak ta nejnepříjemnější část vzdělávání. Na VŠ jsem si často připadal jako v divadle. Před zkouškou se naučit "text role", na zkoušce to odříkat a pak co nejrychleji zapomenout, abych uvolnil prostor pro další "roli", libreto pro další zkoušku.