Re: Je opravdu za co děkovat?

Deti maji jine schopnosti uceni nez dospeli, tyto schopnosti casem mizi. Ve vede je to zname tema, je na to spousta odb. literatury atd. Dite je taky na zacatku (dokonce jeste pred porodem) otevrene vsemu, po case se u nej zafixuje co je "spravne" (= co kolem sebe slysi) a ostatni, co neni podporovane, zakrni.
Je to dobre videt treba na vyslovnosti, tu se male dite nauci "samo od sebe" (jasne ze jsou i logopedicke vady, ale vetsina mluvcich je schopna vyslovit vetsinu hlasek sve reci "v norme"), ale zvladat v pozdejsim veku vyslovnost jineho jazyka je mnohem tezsi. Podobne je to treba i s gramatikou, tvorbou slov atd.

Podle me je u dospelych lidi nejlepsi kombinace samostatneho uceni (slovicek, gramatiky), konzultaci s profesorem (ktery je schopny ti zakony daneho jazyka vysvetlit tak jak opravdu funguji, coz vetsina normalnich rodilych mluvcich nedokaze) a hovoru s rodilymi mluvcimi.
Ani to biflovani bych z toho zas az tak uplne nevyjimala, treba zrovna slovicka, nepravidelna slovesa atd., protoze kdyz clovek v nejakem prostredi nevyrusta a neni v dennim kontaktu, tak se proste nedostal do spousty situaci kde se to mohl naucit, uz jen proto ze i kdyz je treba na tri mesice v nejake rodine kde se tou reci mluvi, tak zazil jen zlomek z toho co zazije dite za deset let zivota.

Ale to je taky vec toho na jake urovni se clovek chce vyjadrovat - jestli jde jen o to se domluvit treba na dovolene, nebo ve vsech beznych dennich situacich mluvit aspon trochu noralne a nebyt za exota, nebo treba mit v cizi reci prednasky a psat odborne texty.