Připomínám článek od pana primáře Kavana - Slyšeli jste, jak se rodí ve Vrchlabí? Tam je všechno napsáno...

Díky ohromnému rozvoji medicíny ve dvacátém století jsme se naučili řešit většinu porodních komplikací, které v dřívějších dobách mívaly tragické následky (ještě začátkem dvacátého století umíralo při porodu 20 % novorozenců a 5 % rodiček). Bohužel ruku v ruce s lékařským pokrokem jsme začali „léčit“ i normální nekomplikované fyziologické porody.

Přirozený intimní akt zrození jsme úplně přetvořili. Rodička byla převezena do nemocnice, automaticky oholena, dostala klystýr a byla uložena na tzv. „hekárnu“. Dostala léky – čím více, tím lépe. K vlastnímu porodu byla pak převezena na sterilní porodní sál a připoutána k porodnímu lůžku. Lékař provedl stejnou přípravu jako před operací – roušky, čepice, dezinfekce rukou. Porodní asistentka mezitím dirigovala rodičku, jak má tlačit.

Rozsvítili jsme operační lampu, provedli dezinfekci rodidel, vydatný nástřih hráze a vítězoslavně porodili křičící dítě. Čím více křiku, tím líp! Do krčku mu zastrčíme hadici, abychom odsáli dýchací cesty, pro jistotu ještě sondáž žaludku, rychle odstřihnout pupečník, položit na studenou váhu, změřit, zabalit a odnést na sterilní novorozenecké oddělení. To jsme ho pěkně přivítali na tento svět!

I když víme, že mohou nastat komplikace porodu a musíme být připraveni je včas rozpoznat a řešit, dnes už také víme – a výsledky vědeckých výzkumů po celém světě to dokazují – že celá řada postupů, které jsme rutinně prováděli (a provádíme), je u nekomplikovaného porodu zbytečná a naopak může komplikace dokonce způsobit.

Např. holení rodidel, které mělo snížit riziko infekce, naopak toto riziko zvyšuje a navíc je pro matku nepříjemné. Totéž lze říci o klystýru. Zbytečná aplikace léků narušuje přirozený průběh porodu a často je zdrojem komplikací.

Poloha rodičky naznak je sice pohodlná pro zdravotnický personál, ale pro vlastní porod, pro rodičku i rodící se dítě je nejméně příznivá. Nástřihy hráze jsou jednou z nejošklivějších operací 20. století.

Ostré světlo, zbytečný hluk, mnoho osob na porodním sále – to vše výrazně narušuje psychický stav rodičky. Fyziologického novorozence nemusíme trápit odsáváním, sondováním žaludku, ani rušit vážením a měřením – nejbezpečněji je mu přece v náruči matky.



Porod není nemoc!

Na porodnickém oddělení Horské nemocnice Krkonoše ve Vrchlabí se již několik let snažíme respektovat zásady přirozeného porodu. Holení rodidel neprovádíme, klystýr podáme, jen když si to rodička přeje, léky aplikujeme pouze v případě nutnosti, epidurální anestezii u porodu nepoužíváme vůbec (užíváme ji však rádi u císařských řezů), rodička si sama zvolí, v jaké poloze bude rodit. Často si několik poloh vyzkouší, než vybere tu, která jí nejvíce vyhovuje. Nástřihy hráze provádíme, jen když je to nezbytně nutné. Téměř polovina rodiček využívá možnosti porodit ve vodě. Vodní prostředí působí relaxačně, analgeticky, snižuje riziko poranění hráze a je příjemné a přirozené pro novorozence.

K uklidnění rodičky a odstranění strachu přispívá přítomnost partnera a klidný, vstřícný a ohleduplný přístup porodnického personálu bez spěchu a nervozity. Pomůže i ztlumené světlo a tichá relaxační hudba.

A jsme svědky téměř zázraku – na našem oddělení nevidíme hysterické nespolupracující rodičky, miminka po porodu nekřičí na celé kolo, jen si spokojeně broukají, snížilo se procento císařských řezů na jedno z nejnižších v našem kraji, téměř všechny matky své děti kojí. Hospitalizace po porodu se zkrátila nejméně na polovinu.

Ptáte se, zda porod u nás, ve Vrchlabí, rodičku nebolí? Bolí i nebolí. Porod je bolestivý v celé živé přírodě a člověk je přece také součástí přírody! Bolest u porodu existuje tak dlouho, jak existuje život na této planetě, a má u porodu určitý fyziologický význam.

Když tuto bolest pomocí léků odstraníme, narušíme tím přirozený průběh porodu. Příroda však dala mateřskému organismu mechanismy, jak se proti této bolesti bránit. A pokud nebudeme tyto mechanismy narušovat, rodička nebude neúnosně trpět a porod pro ni bude znamenat krásné okamžiky, na které bude s láskou vzpomínat.

Vzpomínám si, s jakým entuziasmem jsme tyto poznatky zaváděli do praxe. Oddělení jsme přebudovali tak, aby spíš než nemocnici připomínalo maminkám domov. Byli jsme první v regionu, kteří umožnili před lety přístup otců na porodní sál, třetí v republice jsme zavedli možnost porodu ve vodě – s více než 700 vodními porody jsme dosud získali asi vůbec největší zkušenosti s touto metodou. Celkem od roku 1996 proběhlo ve Vrchlabí 712 vodních porodů, přičemž se narodilo 714 dětí (dvakrát dvojčata).

Především jsme ale změnili svůj přístup k rodičce a novorozenci a vůbec k celému porodu. Pochopili jsme, že přijmout myšlenku přirozeného porodu neznamená jen stavební úpravy, míče, ribstole a vanu, ale především změnu myšlení nás, zdravotníků!

Nevím, zda si to plně uvědomujeme, ale nepochybně nejen my něco dáváme našim maminkám, ony nám toho neméně vracejí. I pro nás je přirozený porod, který dobře proběhl, obohacením nejen našich profesionálních zkušeností, ale neobyčejně silným emocionálním zážitkem. Nevěřil bych, že ještě po 25 letech praxe, kdy jsem odvedl tisíce porodů, mě taková událost dokáže dojmout. Je to neustálý proces vývoje a nové zkušenosti mohou být docela překvapující – nedávno jsem měl možnost být u porodu, u kterého byl přítomen nejen otec, ale i tříletý bráška novorozené holčičky. Na ten porod budu dlouho vzpomínat!