Píšete o mém životě.

Po přečtení vašeho článku jsem byla přímo unesena,jako by to bylo z mého života.Mám sestru o 7let mladší,sama mám 3děti a protože jsem se cítila ochuzena o ten pocit jít za sestrou a poradit se či postěžovat si,rozhodli jsme se s manželem pořídit si děti do 2-3let od sebe.Stejně jako vy řešíme stejné problémy,tahame občas děti s řevem a brekem.Ale zas s obrovskou radostí jezdíme na hory a do kin a na výlety,protže víme že se nudit nebudem a že jeden druheho podrží a donutí se víc a víc snažit a ukázat že ten druhý to zvladne.Mým dětem je 8let chlapci,6let holčičce a tomu třetímu je 7měsíců,ten se od nich teprve učí jak své rodiče trápit a učí se velice dobře.Můžu jen říct,že jsem si myslela že mé dvě starší děti jsou hyperaktivní,ale ten třetí je ještě hyperaktivnější.Máme na střídačku kluka,holku a kluka a docela vážně uvažuji,že do 2let by mohla být další holčička.Řekněte sami,nenudili byste se nemít ty naše male nestvůrky?Vždyť i přes všechny ty starosti při besídkách a vystoupeních,mi vhání slzy radosti do očí a už se těším na ta další.Jen ať jim jde všechno tak dobře jako do dnes.