Re: je to s nima PORAD o nervy....

Něco trošku podobného jsem měla doma - starší syn od malinka naprostý vzorňák, chytrý, bez problémů, mladší skoro hyperaktivní věčný zbrklík a smolař. Když šel mladší do školy - skoro katastrofa - každý den jsem s ním trávila dvě hodiny nad učením...výsledek nic moc. Sourozenecké chování - věčné rvačky, soupeření a žalování kdo koho provokuje. Škola nám doporučila psychologa. Jeho závěr? Věnujte se místo mladšímu tomu staršímu, brzy půjde do puberty a ten mladší se srovná sám. Nejdřív jsem se div neurazila, sama vím nejlépe, které dítě má či nemá problémy,že - ale pak jsem to zkusila praktikovat. Začátky jsou těžké...ale rok se s rokem sešel - heleme se - máme doma klid a pohodu a ti dva si radí a pomáhají! Ani tomu nemohu uvěřit...Totiž ten mladší jakoby svými problémy strhává pozornost obou rodičů na svoji stranu a ten starší se oprávněně cítí být přehlíženým. Ale fyzické napadání jsem netolerovala nikdy. Pokud k něčemu takovému občas dojde, padají nejpřísnější tresty (ztráta kapesného, povinná práce) - domov je přece místo, kde se každý musí cítit v bezpečí.