Věc názoru

Zdravím maminky s dudlacími dětmi,
když jsem četla úvodní článek,jenom to čtení mě pěkně zpotilo.Přiznám se,že bych to zažít nechtěla.I já mám dudlající mimi,ze začátku malá taky nechtěla,ale když jsem byla druhý týden po porodu doma a malá neustále pofňukávala,nevěděla jsem už co s ní.Kdykoli jem se hnula jen o 2 metry od postýlky,už mě hledala,brečela a já se přiznám zkrátka jsem jí ho vnutila.Občas prostě člověk musel jít na záchod,dát prádlo do pračky,přiložit do kotle(rodinný domek),prostě postarat se o domácnost a po každém úkonu jsem uklidňovala řvoucí mimino.Možná se to někomu bude zdát slabošské,ale doopravdy mě to vyčerpávalo.Když byl dudlík dcerou přijat,do 3.měsíce na něm začala být nezdravě závislá,když nebyl v puse-bylo zle.Začala jsem si vyčítat,že jsem nebyla trpělivější,ale od 3.měsíce začala pozorovat okolí,hračky,nás a dudla přestal být nejdůležitější.Dnes je jí 5měsíců,má ho jen v poledne na usnutí v kočáru a na večerní usínání,když vytuhne,sama ho vyplivne.Myslím že za kousek toho klidu po porodu to stálo,uvidím jak se nám podaří ho odstranit úplně,ale myslím,že každé dítě k tomu někdy dozraje.Jinak je to samozřejmě individuální,určitě se každé děcko jinak chová a jinak přizpůsobuje.Určitě je rozhodnutí na každém znás.