Jde to, chce to trpělivost

Můj synáček odmítal dudlík od svého narození. Nijak mi to nevadilo a ještě vzhledem k "protidudlíkové politice" jsem na to byla i pyšná. Kolem 3tího měsíce se ale synátor začal v noci budit 4-6x a po poradě s lékařkou jsem si řekla, že budeme večer přikrmovat umělým mlékem, které je prý sytější a dítě vydrží déle spát bez přerušení. Taky ještě studuji a ono se něco učit po přeruševaném spánku není úplně to pravé ořechové. Tak jsem zkusila lahvičku. A ejhle. Synáček vůbec nevěděl, jak se z lahvičky pije, vždy se strašně rozeřval a mě došlo, že kdyby byl býval uměl cucat dudlík, neměl by takové problémy s lahvičkou. Pak jsem si představila, jak bude stále vyžadovat prs až do nevím kdy a tak jsem ho začala učit. Na lahvičku i na dudlík. Po měsíci pořádné dřiny, se dnes konečně dostavil úspěch a synáček začal ten dudlík cucat! Připadalo mi to jako zázrak, tak doufám, že to nepřejde. S lahvičkou zatím nevím, ale myslím si, že když teď ví, že ta umělá hmota v pusince není úhlavní nepřítel, tak doufám, že to půjde. Bude mu záhy 5 měsíců, tak v nejhorším i kdybychom i o to kojení přišli, svět se nezboří. Snad nejsem krkavčí matka, ale mě za to ta dostudovaná škola stojí. Tak hodně zdaru, chce to trpělivost.