Co zapomněli napsat

Píšou tu moc pěkné věci, ale na to nejdůležitější samozřejmě zapomněli. Já se od čtrnáctého týdne naučila tři báječné činnosti - prdět, blinkat a slintat. Prdění je úžasné, už mě nebolí bříško tak hodně jako dřív. Nemusím v noci mámu budit kvůli křečím, protože se sama vyprdím. Možná to má souvislost i s tím, že se neustále otáčím na bok. Blinkání je docela zábavné - máma teď musí každý den prát. Já jsem totiž šikovná - jestli někdo čeká, že si ublinknu po jídle, když má máma na ramenou plenu, tak se moc plete. To si vždycky jenom decentně říhnu, někdy ani to ne. Blinkám zásadně na oblečení, a to jak mámino, tak moje. A slintání je nutnost, nějak mě svědí dásničky. Takže v noci mámu stejně budím, vždycky když mám pocit, že teda honem rychle musím něco zakousnout, nejlépe jí pořádně potahat za prso. A navíc se slintání báječně doplňuje s blinkáním, když mámě nehodím na rameno obsah žaludku, tak jí ho aspoň promáčím slinami. Pomalu si přestávám hrát s hračkami na hrazdičce, protože taková ruka v puse je daleko lepší. Nebo košile nebo polštář, to je v podstatě jedno. Aspoň to tolik nesvědí. A jednou už jsem do pusinky strčila i palec od nohy, ale víckrát se mi to nepodařilo. Tak si aspoň sundavám ponožky. A aby máma neřekla, že je se mnou nuda, tak jí neustále něco vyprávím. Nejraději brzy po ránu, aby nebyla smutná, že kvůli mně musela být skoro celou noc vzhůru.