Re:tolerance

Milé dámy,ženy,maminky a samozdřejmě naše drahé babičky.

Doslova jsem zhltala vaše příspěvky z domácího života s tatínky vašich ratolestí,či zatím bez nich.Ráda bych vám i já napsala jak to u nás doma chodívá a chodívalo.
Máme s manželem 2 dcerky.Anetku a Esterku.(3roky ,14měs.)
Při prvém mimku jsem měla pocit,že nic nestihnu,byla jsem i po porodu rozhozená po duševní stránce.Prostě a jasně mě nevispání a ječící miminku dohánělo na pokraj sil.Můj manžel mi neustále dodával odvahu a snažil se ječ. Anetku pokonejšit.V té době mu nevadilo, že když přijde domů tak není vše jak má být.Dal vyprat několikrát do týdne pračku a i prádlo pověsil,vyluxoval a umyl nádobí.Pak se narodila Esterka a začalo mnohem větší rodeo.To co jsem považovala za nemožné při jednom dítěti,ted´muselo být samozdřejmostí pri druhém.A ejhle ono to šlo.při troše organizaci.První týdny to vypadolo doma jako po pumovém útoku.Máme byt 2+kk takže nic moc prostor.to jsem celý den lítala a zakopávala o hračky Any a večer si sedla a nebyla schopna pohybu.Ale i přesto se na mě manžel nezlobyl a snažil se spíš abych se nějak odregovala.(plavání).Na závěr bych jen ráda podotkla toto: nebyla jsem nikdy příliš na úklid spíše tak trochu bohém.Manželství a děti mě donutili k větší aktivitě,ale podnes to zaskřípe v tom smyslu že jsem někdy tak unavená,že jen těžko skládám síly abych po večerech doháněla co den mi nedal.A Vítek je úžasný.I když by mohl říci a někdy oprávněně nějakou ostřejší vítku jen málokdy řekne"tady je bordel".Vím a dává mi najevo?že si práce ženy v domáctnosti nebo shceteli na mateřské "dovolené" váží a uznává ji sobě rovnou. dáda+kotˇáta