Re: Realita

Mám dvě děti, dceru 9 let a syna 3 roky. Také jsem ještě na mateřské "dovolené". Můj manžel mi prakticky s ničím nepomáhá. Letos spolu budeme deset let a můžu říct, že začátky byly pro mě těžké. Moje představa manžela byla naprosto jiná. Myslela jsem, že v něm budu mít oporu, že si budu mít s kým popovídat, atd. Nic z toho. Když byla dcera malá, tak jsem byla dost vydeptaná, že jsem na všechno sama a místo nějaké podpory jsem se od manžela dočkala jen konstatování, že jsem neschopná - což mi moc nepomohlo. Manžel se nevěnoval ani dítěti, ani si se nepopovídal o běžných starostech - žádné výlety. Jen chodil do práce a pak si jde dát pár piv - sám má co dělat se sebou - svojí práci fyzicky ani psychicky moc nezvládá. Pak jsem začala chodit do práce i já a tak nějak jsem se ze všeho začala vzpamatovávat. Rozhodla jsem se, že chci ještě jedno dítě. S narozením syna, jsem se stala silnější. Uvnitř možná někdy kolabuji a jsem kolikrát i nervózní, ale už nebrečím, že jsem na všechno sama. Bydlíme v domě s manželovým otcem a jeho doopravdy "hroznou" družkou, mám zahrádku (kterou jsem si vybudovala celou sama - za pomoci mých rodičů) a o kterouse starám. Starám se tedy o domácnost, o děti, zahradu, zčásti i o doklady v manželově firmě. Někdy mám energii, že zvládnu hromadu práce a někdy to prostě nejde a tak to co není akutní vypustím. Na první pohled mám uklizeno (nikde se mi nepovalují hromady rozházených věcí), ale třeba nemám utřený prach nebo umytá okna a vyžehleno prádlo, ale nechci být otrokem v domácnosti. Poslední rok mateřské jsem začala chodit do kurzu angličtiny, zkuším trochu fotografovat a sním o tom, že až budu chodit do práce a vydělávat, tak chci začít taky trochu cestovat. Manžel totiž ani na dovolenou nemá chuť jet s námi - chodí jen na ryby. Začínám si budovat svůj svět, věnovat se taky sama sobě. Aby byl můj příspěvek úplný, tak musím říct, že můj manžel občas něco uvaří, aby nám udělal radost. A taky mi nakoupí, když je potřeba. Myslím, že když se žena začíná cítit jako otrok v domácnosti, má říct dost a začít se věnovat taky sama sobě a vykašlat se na to, že její manžel má občas hloupé řeči, že nemá večer na stole teplou večeři.