Re: Já závidím. Fakt.

Myslím, že depresí nemusí trpět žádná z maminek. Nás Viktorek také není tabulkový, jak ve slovních, pohybových i stolovacích dovednostech (i spousty dalších). Chodit začal teprve před 14-ti dny, i když děti kolem nás běhali už pomalu od roka, nedělala jsem si s tím těžkou hlavu (i když jsem se na to hrozně těšila). Uklidňoval mě fakt, že Viktorkův strýc chodil až v 18-ti měsících. Také slovní zásoba zatím není nic moc, pár základních slov z nichž stále vynechává to "hlavní" MÁMA, na druhou stranu je hrozně šikovný na opakování nejrůznějších zvuků, všímá si a ukazuje na všechno co se kolem něj šustne a napodobuje (umí napodobit např i vysavač nebo pračku), hlavně pak zvířátka. No a s jídlem? Zatím ho krmím já lžičkou, nijak se nesnaží jíst sám (občas ho přepadne nálada a zkouší to sám, ale ručky nemá ještě tak šikovné) a já ho nijak netlačím, myslím, že si počká stejně jako s chozením až mu to půjde (chodí sice 14 dní ale opravdu krásně) a třebas pak ani nebude tak špinavý jak děti většinou bývají.
Nejvíc ze všecho mi ale dělá u Viktorka radost, že je hrozně společenský a veselý, každý o něm říká, že je to takový malý "smíšek" a na to jsem náležitě pyšná.
Takže závěrem jak už tu bylo mnohokrát řečeno, každé dítě je originál a každou maminku těší neco jiného co její dítko umí nebo jaké je.

PS: možná uklidním mnoho maminek jejichž ratolesti moc neumí mluvit - Viktorkův bratránek nemluvil skoro do tří let (jen opravdu základní slova a pak svojí hatlamatlatilkou) a teď jeho mamince drnčí uši z toho jak je ukecaný :-)