Já závidím. Fakt.

Opravdu závidím. Netoužím po dítěti, které by mohlo vystupovat v cirkuse, ale když čtu, co všechno by měla moje holčička umět, nálada klesá. Byť jde jen o přibližné srovnání. Moje holčička zvládne klasické máma, táta, bába, čiči, napodobí zvuky zvířátek, když jí je ukážem na obrázku, ale to je tak asi všechno. Tj. na úrovni 15ti měsíců, jak jsem si přečetla. Fajn, to by tak nevadilo. Ale o tom, že by se sama najedla, to je vyloučeno. Jídlo je pro ni utrpením, byť se snažíme jí ho zpříjemňovat jak se dá, je to notorický nejedlík. Jak dostane jídlo v jiné podobě než totálně tekuté a rozmixované, pozvrací se. O lžičku nejeví zájem, okamžitě ji zahazuje. Čas od času vezme něco do ruky (rohlík, sušenku) a ohlodává, ale většinou nepolyká. Je naprosto veselá, pohodová, žádné útrapy (na její straně). Na mé bohužel ano a značné, zvlášť když si přečtu ty srovnávací tabulky. Až se moje dcera nasytí krajícem chleba s máslem, tak asi radostí vyletím z kůže. Najde se prosím rodič podobně starého dítěte s obdobným problémem? V okruhu mých známých se vyskytují pouze "tabulkové" či nadstandardní děti, co hovoří ve větách a jí způsobně dospělácké porce. No a já z toho mám depku.