Re: VYLECIL NEKDO LHARE?

Dano!
Vím, že někdy dítě něco dělá, i když jsme přesvědčeni o tom, že jsme udělali všechno pro to, aby právě tuto věc nedělal.
Ale přesto: mně v případech, kdy mi syn provede něco "špatnýho" jako by bylo lhaní, a poté, co se "vyzuřím", proběhne hlavou otázka: PROČ? Proč mi lže? Kde jsem udělala chybu, že má potřebu lhát?
My nemáme problém se lhaním, občas spíš s tím, že se syn nafoukne a vztekle práskne dveřma. Pak se ptám - co asi cítí? Proč utekl? Co nemohl unést? Snažím se na to nalézt odpovědi, a když nějaké možnosti najdu - a syn mezitím "vychladne", pozvu ho ke klidnému pohovoření o věci. --- Ve svých sedmi letech ještě není asi úplně zralej "dobrat se jádra pudla" - prostě už pak třeba nevnímá, je to na něj moc složitý (a já tak ráda povídám:o))) - ale každopádně se snažím dospět k závěru, abych ho - sama klidná - uklidnila, že příště klidně může říct to a to (třeba "Maminko, promiň, jsem unavenej, mohli bychom to odložit?" (při nemoci) apod.)
Co to takhle sama v sobě rozpitvat, PROČ Ti lže? Co ji k tomu vede? (A to i přesto, že to může být nepříjemný pohled sama do sebe... Ovšem dá se to ustát - vím to z vlastní zkušenosti.)
Není to třeba fakt, že kdyby Ti o té špatné známce řekla, že bys jí udělala hrozný zle (u každého dítěte to může být něco jinýho), a proto Ti teda lže? --- Kdyby sis na takovou vtíravou otázku odpověděla kladně, pak pitvej dál: Co má pro mě větší hodnotu - to, aby dcera měla dobrý známky, anebo to, aby mi nelhala? --- Pro mě, například, má větší hodnotu to, aby mi syn nelhal, aby ke mně měl důvěru. Tzn. mám v plánu snažit se, abych při průšvihu nedělala až tak velký zle - aby se mi příště svěřil s důvěrou. Tj. mám v plánu v takových případech spíš hledat řešení, než dělat bububu. Když trest, tak ne rozzlobenost rodiče, a tak. Prostě zmírněním sankce fakticky ocenit, že se dítě samo přiznalo.
Zkus o tom zapřemýšlet. Možná sama děláš někde chybu?...
Zdravím a přeju dobrý vztah s dětmi.
M.