Pro debatu na tohle téma nemám kvalifikaci,

ale málem mi vypadly oči, když jsem si to přečetla. Za ty roky je to naprosto poprvé, co jsem to viděla nebo slyšela takhle po lopatě zformulované. Zdálo se mi, že někteří lékaři přirozeně nadaní empatií tuto vlastnost úmyslně potlačují a považují to za profesionální.
Podle mého soukromého názoru se lékařská profesní elita rankuje nelítostně jako smečka fen a s oblibou dávají "čouda" každému, kdo není podle jejich představ. Nejsou to ovšem jediní intelektuálové, kteří považují za normální chovat se jako hejno opic.
Myslím, že je za tím kromě idividuálních dispozic i nedostatečné hmotné ocenění ve světě, kde se úspěch oceňuje penězi. Horních deset tisíc - to se mají na mysli pouze hmotné statky, že? Není divu, že když někdo celý život pracuje, až se mu kouří z uší a společnost v něm nevidí poskytovatele vysoce kvalifikovaných služeb, ale matku Terezu, dotyčný může lehce zneklidnět.