Re: Screening

Jsem lékařka, ale nejsem gynekoložka, pracuji v jiném oboru, přesto mě vaše diskuse zaujala, myslím, že spousta problémů pramení z nedostatečné komunikace mezi lékařem a pacientem, myslím ,že lékaři v České republice jsou odborně velmi na výši, ale neuvědomují si důležitost komunikace s nemocným, jeho obavy, stud, strach z vyšetření, strach z bolesti, strach z nemoci, ze ztráty zaměstnání apod. a nemají dost času a zkušeností, jak s pacientem hovořit.Uvedu příklad: Přišel ke mně nemocný s určitými obtížemi, vyšetřila jsem ho ,měl strach z rakoviny, dle mého názoru byl v pořádku, rakovinou netrpěl, přesto jsem ho pro jistotu poslala do renomované pražské nemocnice na speciální vyšetření.Tam dostal zprávu - cituji - nález negativní, další vyšetření dle spádu - bez dalšího vysvětlení od lékaře.Pacient se mi vrátil po měsíci psychicky naprosto rozložený a už se málem loučil se životem.Sám vyšetření pochopil takto - negativní - to znamená, že je to se mnou špatné, trpím rakovinou a zemřu, vyšetření dle spádu - mám metastázy ve spádových uzlinách a už se mnou nebudou nic dělat.Teprve já jsem mu vysvětlila - negativní - znamená vše v pořádku, žádnou rakovinou netrpíte, vyšetření dle spádu znamená, že máte jít na další léčbu ke svému obvodnímu lékaři, vaše obtíže nejsou vážné.Stačilo málo, kdyby mu lékař v nemocnici vše přiměřeně vysvětlil, nemocný by nemusel zažívat několik dní depresí.
V životě bych nedovolila zdravotní sestře, aby výledky vyšetření sama sdělovala pacientovi po telefonu,sama bych bez souhlasu nemocného nesdělila ani krevní obraz ani nic jiného jeho rodinému příslušníkovi,tím méně nějakou závažnou diagnÓzu.To, co se Vám stalo je na stížnost lékařské komoře, případně trestní oznámení, já se za své kolegy "zdravotníky " stydím a jejich jménem se Vám omlouvám - to reaguji na článek v úvodu.
Myslím si , že v dnešní době by mělo být naprostou samozřejmností, aby se lékař pacientovi představil jménem,podrobně ho vyslechnul,vyšetřil, vše mu vysvětlil v češtině / ne latinsky/, zodpověděl jeho dotazy, dla mu písemnou lékařskou zprávu, napsanou srozumitelně s doporučením léčby /ze zkušeností vím, že polovinu informací a doporučení pacient při odchodu z ordinace zapomene např. pod vlivem stresu/, lékař by měl brát ohled i na sociální potřeby nemocného /např. nechce neschopenku, má strach ze ztráty zaměstnání apod./ na tomto podkladě by se měla budovat důvěra a partnerský vztah mezi lékařem a pacientem. Bohužel tomu tak ve většině případů není,já jako lékařka se o to snažím a doufám , že nás lékařů s tímto názorem a postojem bude přibývat. D