Re: Jak se ubránit odnesení dítěte po porodu

Ahoj maminky a skoromaminky
Já mám s odnesením obou dcer velice nepříjemnou zkušenost: První jsem rodila za totáče a to se se mnou nikdo nebavil - sice jsem se už tehdy nechala mužem dovézt do poměrně vzdálené porodnice jen proto, že tam byl rooming-in, ale nebýt toho, že jsme se snažili tam přijít co nejpozději, tak nás nepřijali - musela jsem tvrdit, že mne porod chytil na cestě a lhát v tom, že jsem posunula udání času, kdy bolesti začaly tak, aby si mysleli, že jde o porod překotný. A tak mne v 8:30 přijali a v 10:15 byla dcera na světě. Pochopitelně, že mi ji odnesli a navíc - protože neměli připravený pokoj, nechali mne ležet na porodním sále 6 hodin (a nesměla jsem ani na záchod). Teprve na pokoj mi prinesli v 16 :30 dceru poprvé - 6 hodin po narození k prvnímu přiložení - s dudlíke v puse. Kojila jsem 6 týdnů, ale už od 2. byla malá přikrmovaná. Navíc - přes moje upozornění, že má dlouhé nehtíčky (byla přenošená) jí ručičky nezajistili - třeba nechat delší rukávky přes prsty - a tak se mi po těch 6 hodinách vrátila s škrábancem na tváři cca 4 cm a jizvu má dodnes.
U druhé dcery mi slíbili, že mi ji nechají, ale rodila jsem ve 3 ráno, 2 hodiny jsme byli všichni tři i s tatínkem na sále a v 5 hodin mi řekli, že přestlání postele udělá až denní směna a tak že si půjdu lehnout zpět na "těhulky", kde jsem ležela už 10 dní, jelikož jsem přenášela. No a pochopitelně mi malou sebou nedali, ale přinesli mi ji až v 7:30 a opět s dudlíkem v puse. Když jsem jim říkala, že už musí mít hlad, tak mně "uklidnili", že jí dali čaj. Z flašky. Pochopitelně byla malá na láhvi od 8 týdnů. Já mám problám s malou tvorbou mléka ale i tak si myslím, že při správném "prokojícím" postupu to mohlo dopadnout lépe. Byla jsem v obou případech děsně nešťastná, že nemohu kojit déle, ba přímo jsem trpěla výčitkami svědomí a silnou poporodní depresí. Při první dceři to trvalo asi 2 roky, než jsem se z toho docela dostala. Vidět kojící maminu byl pro mne bolestný zážitek a výčitka, že nejsem dost dobrá máma, když svému dítěti nedám to nej..... . Navíc můj pediatr - v té době daný dla místa bydliště - mi při každé poradně neopoměl zopakovat, jak jsem nezodpovědná že dítě nekojím, jak ho tím ohrožuji a jak jsem sobecká, že mám strach zkazit si postavu a proto mu upírám to, na co má právo.
Jo, jo, není nad socialistické zdravotnictví.......
Takže dnes mohu na podkladě svých nedobrých zkušeností poradit jediné: NEDEJTE SE. A skutečně dítě vyproste k prvnímu přiložení okanžitě a UŽ HO NEPUSŤTE!!!!