Re: porodní asistentka Mrkvičková z Podolí - nic moc

Ahoj Hančo,
souhlasím s tebou, základ je dobře si vybrat porodnici, i když mě to před rokem připadalo, že v Praze je to všude prašť jako uhoď. Ale jinak - proč bych se při porodu nemohla cítit jako člověk? Myslíš, že když budu tlačena k něčemu, co je mi nepříjemné, že tím se mi porod nemůže zpomalit? A proč myslíš, že se mi porod zastaví, když se budu dohadovat, že vlastní košili chci, protože se v ní cítím příjemně, mezitím co z ústavních košilí, na kterých často bývají zaprané skvrny od krve, hnisu, dezinfekce a dalších sajrajtů, se mi zvedá žaludek? Z vlastní zkušenosti - dokud jsem dokázala stát za tím, co chci, tak se mi porod nijak nezpomaloval. Ovšem ve chvíli, kdy mě lékař přesvědčil, že když nevydržím klidně ležet na zádech, tak jsem vlastně naprosto neschopná, mně najednou opustily všechny síly. A já se mu už nedokázala vzepřít, trpěla jsem na zádech a porod nepostupoval a nepostupoval a nepostupoval... A víš, kdy jsem porodila? Když mi zhruba po dvou hodinách asistentka pomohla otočit se na bok (je to blbý, ale po několika minutách ležení na zádech a poslouchání úchvatných keců od lékaře jsem fakt nebyla schopná se sama ani otočit), těsně poté, co se mi lékař vysmál do obličeje, že tlačit se mi teda nechce ani omylem, protože on by to při vyšetření musel poznat... Takže kurzy, kde se budoucí maminky naučí, jak se bránit tomu, co nechtějí, považuji za důležité. Zvlášť ve velkých nemocnicích, kde je tolik personálu, že "svého" porodníka žena velice často prvně vidí až při porodu.
Sylvie