Re: Jak se ubránit odnesení dítěte po porodu

Ahoj Mago,
nám na tom samém kurzu taky říkali, že SNAD by to mohlo jít, tak jsem se ptala - v poradně. Odpověď byla zamítavá a k porodu mě přijímala ta samá lékařka, tak už jsem se ani neptala a říkala si, že pak se uvidí. Mimochodem, na oddělení jsem se bavila s maminkou, která si o něj řekla při příjmu - a taky ho nedostala. Ale to mi zas tak nevadilo, nepočítala jsem s tím, že by mi ho položili na břicho. Ale to, že mi ho nechtěli dát na oddělení, mě docela popudilo, to jsem brala jako jistotu. Prostě nevadilo mi dohadovat se o věcech, které mně nikdo neslíbil, to jsem si dokázala stát za svým, protože jsem byla připravená na to, že to asi nepůjde. A já se opravdu o všem musela dohadovat stylem "vím, že u vás se to dělá, ale já si to přeju tak", protože že by mi plnili přání hned poté, co jsem je vyřkla, tak to ne. Ale když mi nechtěli splnit to, o čem předem tvrdili, že nebude problém, to mi ubíralo jistotu a nesla jsem to špatně. Jinak já na porod nevzpomínám ve zlém - kdyby mi někdo v těhotenství řekl, že po jedenácti hodinách (pro mne neskutečných) bolestí budu mít náladu se smát a víc než na bolest budu myslet na to, jak je příjemné, když mě zrovna teď manžel objímá a líbá, asi bych si o něm pomyslela, že je cvok. Ale ono to tak bylo! A jsem přírodě moc vděčná za to, že mě tak dobře oblila hormonama a tajně doufám, že i příště bude ke mně stejně štědrá. Ovšem následující tři hodiny.. Dodneška, když procházím kolem jakékoli porodnice, vzpomenu si na výroky mého porodníka a ty stále ještě bolej, začne mi přebíhat mráz po zádech a nepříjemně šimrat v žaludku. Fakt mě nenapadlo nahlásit, že si přeji, aby lékař mlčel, když už mi nemá co důležitého říct, asi to příště udělálm :-). Nicméně jsem docela optimista (i když z mých příspěvků se to asi nezdá, že?), takže to neberu nijak tragicky a říkám si - na první porod dobrý, při druhém už budu chytřejší, no a při třetím budu hvězda, která lékaře strčí do kapsy...
Hezký večer Sylvie