Re: S kocarkem ve meste

Když jsem čekala první dítě(dnes 6let),tak mě v tramvaji za celé těhotenství pustili sednout asi 2x.
Týden před porodem jsem jela s bráchou do města něco vyřizovat-tramvají-a když jsme jeli zpátky,bylo šílené horko a v tramvaji všichni seděli.Já břicho jak zeměkouli a ke všemu mi bylo děsně špatně.Sotva jsme vlezli dovnitř,chytla jsem se tyčky,abych sebou nesekla.Samozřejmě všichni,když mě viděli jak se tam s břichem potácím jak hadr na holi a bledá jak stěna,otočili se a koukali z okna.Když to trvalo do další zastávky,brácha se totálně vytočil(to mu bylo 18let)a přes celou tramvaj zaječel:"To,kur.a nikdo nevidíte,že jí je zle a ke všemu má týden před porodem?To nemůžete zvednout ty svoje líné prdele a pustit ji?" Musím přiznat,že mi nikdy nebylo tak trapně.Ovšem trapně bylo asi i lidem,protože jich asi pět vstalo,abych si sedla...a omlouvali se,že si nevšimli :-))
Nejlepší byla ovšem"madam"asi kolem 55let.To jsem byla v 9měsíci a zase cesta tramvají.Dovolila jsem si stoupnout vedle jejího sedadla a chytnout se tyče.Chvíli se na mě koukala a pak jedovatě utrousila:"Chtěla byste si sednout,co?Ale já vás nepustím!Co jste to za lidi,že si v dnešní době pořizujete děti?!"A to se jí člověk ani nedoprošoval!Krásně jsem jí to oplatila asi za půl roku,kdy jsem seděla já a vedle kočárek se synem.Nastoupila u supermarketu,plno tašek a už si to supěla ke mě a provokativně se postavila:"Že byste mě pustila sednout?".Já se na ni koukla a po chvíli utrousila:"Chtěla byste,co?Ale já Vás sednout nepustím."Okamžitě věděla,s kým má tu čest :-)))))A byl od ní klid.Až do konce cesty byla rudá jak revoluční plakát.
No a cestování s kočárem?To byla kapitola sama o sobě.Člověk se musel doprošovat,aby mu někdo vůbec pomohl.Nejhorší byly maminy,co už měli děti velké-ty snad zásadně s kočárem nepomůžou :-((Velice dobré zkušenosti mám s klukama-studentama:ti mi pomohli vždycky(a vypadali kolikrát všelijak)a kolikrát se nabídli sami,že pomůžou s kočárkem.
Teď čekám druhé a iluze rozhodně nemám.Jen jsem kapánek otrlejší a se zvětšujícím bříškem se budu rvát o své sedadélko v tramvaji(a popřípadě průkazkou v ruce).Určitě si semtam nesednu,ale tím,že si o místo řeknu(když všichni budou dělat,že nevidí),asi lidem vytřu zrak.