Trošku jinak

Naši dva kluci jsou každý úplně jiný, ale u obou se osvědčilo kojit kdykoli si řeknou – ať je to po půl hodině nebo po čtyřech… Sami si časem intervaly prodloužili a já se nemusela stresovat tím, že dítě brečí, když ještě není 12 a pilo přece v deset. Taky jsem je vždycky nechávala pít jak dlouho chtěli – ten starší pil klidně hodinu, mladší maximálně čtvrt – prostě jinej temperament, jiný potřeby… Navíc teď v těch vedrech se hlásí o pití častěji i jen na dvě až tři minutky – asi pije jen to přední mlíčko na žízeň a je to rozhodně jedno z nejspokojenějších miminek na světě (a co teprv maminka s takovym miminkem :-)). To s tim střídáním prsů během jednoho kojení se mi zdá trochu komplikovaný – řekla bych, že v systému jedno kojení jeden prs, druhý kojení, druhej prs si děťátko může samo vybrat, zda uhasí jen žízeň, nebo se i nají. (Oba prsy jsme na jedno kojení využívali jen úplně na začátku, než se vytvořil dostatek mlíčka.)

Opruzeniny ani jeden z kluků téměř neměl, snad je to tim, že značnou část dne tráví nahatí (miminko na ručníku nebo látkový plence samozřejmě). podotýkám, že kupujeme ty nejlevnější papírový plenky.

V hojení jizvy jsem pokračovala ve stylu porodnice – tedy chodit na malou do sprchy a opláchnout čistou vodou (bez mýdel apod.). Když jsem se párkrát někde na chvilku posadila bez vložky, zjistila jsem, že jizva téměř nebolí – problém byl tedy v tom, že na jizvu tlačil okraj tlusté vložky (v porodnici) – doma jsem koupila ultratenké a bylo po problémech (taky samozřejmě záleží jakou jizvu vám v nemocnici vyrobí, že…)

Nic ve zlym, jen jsem si říkala, že přečíst si tenhle článek před narozenim dítěte, měla bych strach, že to všechno nemůžu zvládnout – radši se řídim instinktem a je to bez stresu co všechno píšou v knihách jinak…