napravený zloděj

Tak to mne kdysi okradli, když jsem jela s dcerkou v kočárku na kontrolu. Byly jí tři měsíce. V peněžence jsem měla pár korun, doklady a založené výsledky z kontroly na kardiologii a průkaz pro dcerku (pro případ nehody, aby ji lékaři mohli správně ošetřit). Po přečtení muselo být každýmu jasný, že má holčička je vážně nemocná. Byly to kluci v pubertě, vytvářeli "tlačenku" a cpali se kolem kočáru, když jsem vystupovala.
Večer u nás někdo zvonil. Otevřela jsem a tam stál starší pán s jedním z těch puberťáků. Kluk prý odpoledne přišel za tátou do práce, brečel, všechno mu řekl. Zkoušeli prý, jestli je to těžké, někoho okrást. "Udělali" pár dospěláků a nakonec i mne. Pak si sedli v parku a probírali lup. Když si přečetli, že okradli mámu s nemocným dítětem, tak jim to bylo moc líto a dostali strach.
Řekli si, že to vrátí poštou. Jenže tenhle frajer nevydržel a šel za tátou. Bylo mu hrozně špatně, klepal se a měl pocit, že by se měl jít udat na policii. Ještě u nás vypadal, že bude nadosmrti sekat dobrotu. Donesl mi kytku, malé plyšáka a peněženku s kompletním obsahem. Odpustila jsem mu.
Jo a tu průkazku už nosím zvlášť. Kdyby mě zase někdo okradl....