Re: Bolest

To s tím bratrem jsem si zažila na vlastní kůži. A taky v jednom bytě. Nechala jsem se citově vydírat. A teprve, když situace začala uzrávat na rozpad mé nové rodiny (neboť manžel to sice dlouho snášel aby mi situaci nestěžoval, ale každá trpělivost má své meze), teprve tehdy jsem pochopila, že je to cesta do pekel. Zatvrdila jsem se, neboť nejsem zodpovědná za svého bratra a jakmile to bylo možné, odstěhovali jsem se. Bylo zle, bylo bububu a ejhle - najednou změkla i maminka. Dnes s ní mám snad o to lepší vztah, že uznala, že jsem dospělá! Soužití s bratrem nás kromě zničených nervů stálo i balík peněz, nicméně jsem to oželela - z dnešního pohledu to vidím jako spravedlivou daň za moji blbost. Jo a víš jak dopadl brácha? Když ztratil teplý polštářek pod zadkem, musel se začít živit, starat, oženil se a dnes ho cvičí švagrová. Nicméně, já bych ho doma nechtěla, protože kde může, tam se stejně ulejvá:)))) Třeba ti moje zkušenost pomůže.