matka matka x matka dcera...

Ani se neda rici, ze jsem se svoji matkou na kordy.. Posledni dobou se s ni radeji vyhybam, jelikoz kazdy dialog konci hadou a ja jsem vzdy oznacena za vinika.. a neni to vlastne jen posledni dobou, bylo to tak vzdy, pokud zrovna nebyl po ruce nekdo jiny..
Ve dvaceti jsem mela velmi tezky uraz, mami za mnou jezdila velmi casto do nemocnice, za coz jsem ji do ted velmi vdecna... O to vic mne boli, kdyz mi jeste dnes ( po 12 letech) dokaze vycist, ze si nevaziom toho jak za mnou tehdy musela jezdit a co ji to stalo penez... Totez posloucham ohledne svych studii (chodila jsem sice na brigady, abych se vubec uzivila a mati mi platila jen pobyty doma o vikendech a ty jsem stejne travila u sveho pritele..
Po vysoke jsem vydrzela doma ani ne rok. Nesnesli jsme se. Vdala jsem se, diky memu manzelovi vypadla z domu. Od te doby , co mame deti, jezdi moji rodice k nam. Ale to neni jezdeni treba jednou za dva tydny. Jsou tu 1x v tydnu + 1x o vikendu kazdy tyden! Dost vycerpavajici, vzhledem k tomu, ze si vezmou deti treba jen na hodinu na prochazku. Zbytek travi mati tim, ze do mne rype, co delam spatne a jaka jsem nemozna.. A pokud uz vedeme dialog, je to na tema moje sestra ( osedm let mladsi, mazanek, ktery ma prvni posledni) a jeji problemy s penezi (vydelava 2x tolik nez ja pred nastupen na MD).
Presto vsechno ji mam svym zpusobem rada. Ale to, ze je krasna, ani podobne lichotky ji uz nikdy bohuzel rict nedokazu. Neco ve mne se zablokuje a proste to nejde.
Mam dva syny. A vim, ze nejkrasnejsi chvile jsou ty , kdyz mne starsi (3roky) obejme a rekne: Ty si moje maminka Lenka princezna krasna.... a treba i po ranu ;-)