Re: SKOLKA

Zuzi,
asi neexistuje ten jediný "správý" postup...Já bych asi fakt nezasáhla při první zbourané bábovičce, možná kdybych viděla, že je z toho moje dítě evidentně nešťastné a neví si s tím rady...Přesto spíš, než se obořit na to dotyčné druhé dítě bych se snažila vysvětlit mýmu dítěti, jak se má zachovat..
Chodila jsem sdětma na pískoviště na sídlišti, tam často některý maminky vyskakovaly při každý blbosti a křičely: " ježíš, co on ti zase udělal, udělala? pojď sem, no to mu nemůžeš dělat, tys mu sebral lopatičku, no to nemůžeš...." Připadalo mi to směšný a zároveň nevýchovný, fakt se ty jejich děti ani nesnažily později něco řešit samy, jen přišly vždycky za mámou, ta hned vyskočila jako lvice....
Ve školce se stávalo, že p. učitelky poslaly žalovníčka pryč s tím, že žalovat se nemá...Děje se to často, samy děti to mezi sebou nesnášejí...Ale myslím, že celkem dobře rozlišovaly,co je žalování a kdy musí zasáhnout...I já jsem říkala, svýmu synovi, že když si s něčím nebude vědět rady, když ho bude někdo obtěžovat, má přijít za p. učitelkou....Přesto tam byly děti,. o kterých se ty ostatní vyjadřovaly pohrdavějako o " žalovníčkovi"(žalovníček žaluje, pod postelí maluje, namaloval husu...)A byly to opravdu často ty děti, které byly zvyklé, že za ně všechno řeší maminka, nebyla zvyklé a neuměly se samy bránit v ničem...A to myslím, není pro to dítě dobré..