Re: SKOLKA

Milado a ZuziP., to máte zajímavé postřehy. Řekla bych, že máte obě tak trochu pravdu, aspoň co mi říká moje zkušenost. A ta říká třeba toto: kdyby byl býval měl můj syn jet na školu v přírodě s první školou, nedostali bychom ho na ni ani heverem. A když bychom ho tam úplně násilím dotlačili, tak by to asi bylo zlé (ale my jsme měkkouši:-), určitě bychom tolik netlačili). V jeho současné škole se mu (v minulém šk. roce) na školu v přírodě taky nechtělo. Ale ten odpor nebyl tak silný, a když jsme před něj postavili, že by to měl vyzkoušet, tak se nechal ukecat, ale nadšený nijak nebyl, spíš rezignovaný (ten stav u něj moc neznáme, většinou se velmi urputně brání čemukoliv, co nechce:-)). No - a byl spokojený! Vůbec se mu nestýskalo, jednak proto, že na pokoji bylo víc dětí, a jednak proto, že tam paní učitelky byly skoro pořád, než usnul (jestli čekaly na usnutí všech dětí, to opravdu nevím). Pro mě to byl taky velmi výmluvný důkaz toho, jakou důvěru v něm jeho nová škola (učitelé a snad i děti) vzbudila.
Převedeno do obecné roviny - asi by měli rodiče odhadnout, co je v které situaci vhodné, jestli trochu přitlačit, nebo přijmout názor dítěte. Ideální je, když většina věcí či aktivit určitého typu dítě baví a zajímá, a pak se narazí třeba na jednu věc, u které dítě řekne Ne: pak je jasné, že to není rozmar, lenost či jiné negativní jevy, ale celkem reálný názor dítěte. Horší je to s dětmi, které se brání prakticky všemu. Tam už třeba musí jistý nátlak nastoupit, když je hodnota dané věci či aktivity významná.
M.