Ach ano, malé děti, malé starosti.......

Maceško, dumáš nad tím, jestli někde uvnitř nebojuje tvoje dcera se svou minulostí. (.... je jenom ochromená v kontaktu s dominantní osobou, která jí možná podvědomě připomíná kohosi z raného dětství, kdo jí ubližoval, koho se bála, komu ve všem vyhověla.... ). Já takhle bojuji s přítelem své dcery... dcery, která - pokud vím - si z dětství žádné takové šrámy nenese. Má přítele od 14 a půl, teď je jí o tři roky více. Přítel už pracuje a nemá moc pochopení pro to, že ona musí studovat. a že je to děvče se spoustou zájmů, plánů na vysokou školu, s rodinou, ke které má dobré vazby.... Jakmile má cokoli jiného (5 dní studijní pobyt v Německu, výlet se školou, letní brigádu) tlačí na ni, že ona ho nemá dost ráda, že si na něho neudělá čas, že..... Brečí jí do telfonu, každý víkend si aktivuje službu, která mu umožňuje za 50 kaček telefonovat s holkou non stop. Museli jsme zavést "noční mobilový klid", protože jinak by ji nenenchal ani vyspat. Takže holka musí v 10 večer mobil vypnout a odevzdat a ráno ho před 7 nevydáme..... Já z ní mám pocit, že neví, jak z toho ven - a že už by ven i chtěla. Že je v podstatě lapená do pout. Ona nechce příteli ublížit a rozejít se s ním a tak ubližuje sobě.
Je to těžké. Nechci jí dávat ultimáta (Buď on, nebo....) Já po jednom takovém ultimátu odešla z domu a vím, že napravení šrámů nebylo jednoduché.....
A tak mohu jen podporovat, ukázat ji, že jí máme rádi, nabídnout náruč, když se potřebuje vyplakat. A doufat.....
Simča