Bráchovi

Milý brácho, strašně moc Ti fandím a úplně s Tebou souhlasím.Já podobné problémy řeším s mojí sestrou (je o 7 let mladší).Ona žije s tyranem opravdovým, který ji tluče a psychicky týrá.Bohužel už je tam i jedno dítko a ségra nechce odejít, protože nemá kam jít.Je to všechnoooooooo dlouhá historie, ale dobře mi z toho není.Jenže ona je dospělá a tam už se radí dost obtížně (o to hůř, že jsem ségra).

Se svojí povahou bych případ svého dítěte řešila poměrně dost radikálně, někdy je třeba dítěti určit hranice a směr (pokud samo není schopno tohle rozlišit).Svým rodičům, resp. mamince jsem za to byla vděčná, protože ne vždycky jsem si byla jistá,že to co dělám, dělám správně, případně jsem byla nerozhodná a její rada pomoc (ba někdy i příkaz v mládí) mi velmi pomohl( třebas jsem to nedocenila hned).

Pokud jde o moje děti, miluju je tak moc, že tohle jejich trápení,bych už nemohla dál snést, a i když v prvním okamžiku bych byla ta špatná, tak bych to riskla a udělala radikální řez.

Moc a moc vám všem držím palce, holt být rodičem je vážně strašně těžký.....