je to kolem nás

Tyhle příběhy jsou opravdu otřesné,nejhorší je,že se s tím člověk setkává všude ve svém okolí.
Vždycky je smutné,když se lidé,co mají děti,rozvedou,ještě smutnější je pak vidět,co se stane s jejich psychikou,v tomto případě s psychikou mužů(otců).
Já zatím mám zkušenost pouze s rozchody bez dětí a taky jsem kolikrát nechápala,čeho je schopen člověk,se kterým jsem strávila několik let(od obviňování z krádeže věcí po odstěhování z bytu,po vyhrožování sebevraždou,či neustálého svalování viny pouze na mě).Tahat se ještě s takovým člověkem o dítě,to je o strach.
Chlapi,co je to s vámi?
Věřím,že jsou i případy,kdy za rozchod může matka a v takovém případě je mi líto otců,že se musí od svých dětí odloučit,takové případy znám též a je to neméně bolestivé.Soudy ani příslušné sociální pracovnice bohužel v mnoha případech rozhodují bez toho,aby zjistili skutečný zájem i potřeby dítěte,tak se mi to aspoň jeví.
Znám i bezmocnost jedné známé,která se rozvedla s manželem,který byl chorobně žárlivý,dělal jí scény a bil ji i před dětmi a stávající soudy,policie,zákony v tomto státě jí nebyly sto ani pomoci,když se mažel odmítl odstěhovat ze společné domácnosti,ačkoliv mu našla náhradní ubytování,jak je podle zákona nutné(což je taky postavené na hlavu).Takže mu nakonec musela byt přenechat a se dvěma dětmi hledat přístřeší jinde.Tak to v téhle zemi chodí...