Re: Je to smutne a zoufale..

Běhá mi mráz po zádech.. Připadám si celkem inteligentní, sebevědomá, nenechám si ubližovat - přesto jsem se do téhle situace dostala. Dokud budou soudy "pracovat" roky, než se něco začne řešit, dokud sociální pracovnice dokáže říct "NO A CO, ŽE NECHCE, TAK SI POBREČÍ A POTOM SI ZVYKNE..", dokud policie nemůže nic udělat dřív, než skončíte v nemocnici... do té doby to je neřešitelné. Nejenže s tím nemůže nic dělat dítě, je to o tom, že je to opravdu boj s větrnými mlýny. I já se musela s dcerou odstěhovat z mého před svatbou a za své peníze koupeného bytu. Prostě proto, že jinak bych dceru i sebe denně vystavovala sprostým urážkám, hádkám a stupňujícímu se násilí.. Obvolala jsem snad veškeré instituce, linky pomoci, policii - nic. Nejhorší je ta BEZMOC. Nyní je to více než rok od podání návrhu o rozvod k soudu a zatím není vyřešeno ani svěření dítěte do péče. Vystěhování se SNAD bude řešit až po rozvodu, tj. klidně za více než 5 let. Za tu dobu neplatí nájem, respektive ho musím platit já, protože nechci o byt přijít... Neplatí výživné, dávky mi nedají, protože nemám dítě svěřené do péče...a mám manžela. Občas mám pocit, že bydlím v Kocourkově :-(