opožděná gratulace

Milí Schovánci, dostanu se k internetu jen občas, takže jsem váš článek četla až nyní. Nechce se mi na jednu stranu věřit, že je dneska stále něco takového možné, ale na druhou stranu z vlastní zkušenosti (šítí nástřihu až po odeznění anestetika) tuším, že asi je. Kdybych to četla před porodem, tak mě do porodnice snad nikdy nedostanou..
Já jsem si to také odskákala poporodním blues (a to byl porod -až na to šití- úplně pohodovej), takže chápu, že jste z toho byli hotoví.
Přes to všechno vás moc obdivuju (hlavně Jirku, můj muž k porodu nechtěl , asi věděl proč) i za to, že jste se o to dokázali podělit s ostatníma.
Přeji vám, at vám Schovánek dělá jen samou radost a užívejte si to stvořeníčko dokud je malinký. Za pár týdnů bude sedět, pak běhat a pak vám bude připadat, že snad ani neni možný, že to na začátku byl jen takovej uzlíček z lásky.