nezvladatelný strach

Když jsem byla malá, tak na mě zaútočil pes, aniž bych ho nějak dráždila, šla jsem jen kolem. Naštěstí mi pokousal jen ruku, ale byl to pro mě pořádný šok. Časem jsem důvěru k psům opět jakž takž získala, i když cizího psa bych samozřejmě nikdy nepohladila. Když sem však otěhotněla, strach se opět vrátil a to v daleko větší míře. Teď mám synka - 3 měsíce a vygradovalo to tak, že když jdeme na procházku, obloukem se vyhýbám všem velkým psům v okolí. Uvědomuju si, že se chovám jako naprostý idiot, nemůžu si však pomoct. Navíc partner má u rodičů psa, fenku rhodéského ridgebacka a já mám samozřejmě hrozný strach, jak bude na malého reagovat. Ostatní děti má docela ráda a nikdy žádné sklony k agresi neměla i tak mám velkou obavu. Vím, že můj strach pramení také z medializování útoků nebezpečných plemen na děti. Dokážu si všechno rozumně zdůvodnit, ale svůj strach přemoct nedokážu, nevím co s tím...