žárlivý pes

Naši měli devět let boxéra, který byl moc hodný, miloval děti a nikdy by nikomu neublížil, dokonce se ani neuměl bránit při rvačce s jinými psy. Dlouho nám se sestrou trvalo, než jsme se rozhoupaly a pořídily si děti, myslím, že pejsek rodičům tak trochu na nějaký čas nahrazoval vnoučata a dost ho rozmazlili. Když jsem si pak dovezla z porodnice Evičku, byl Barry, kterému bylo v té době už 7 let, úplně v šoku, nemohl pochopit, proč najednou neobletujeme jeho, ale ten malý uzlíček v zavinovačce, který navíc nepříjemně kvílel. Když večer přijel můj taťka a jako první věc se chtěl potěšit s miminkem, Barry to už nevydržel a kousl ho do krve, což nikdy předtím neudělal. Nerozváděli jsme to, psa jsme netrestali, jenom nám z toho vyplynulo ponaučení, že si musíme v první řadě po příchodu domů všímat psa. Naštěstí to fungovalo, Barry miminkům ani nám už nikdy neublížil, ale bylo na něm vidět, že mlčky trpí. Proto doporučuju pořídit si miminko ke štěňátku, které ještě není naučené, že je jediným tvorem, kterého páníček miluje.