muj manzel je pro mne stale IN
Zacali jsme spolu chodit v tanecnich, tedy v sestnacti..
Prezili jsme jeho vojnu..
muj tezky uraz a nasledy temer pulrocni pobyt v nemocnici..
Po deseti letech znamosti jsme se brali a az za dalsi dva roky zivota meli prvni dite.
Dnes mame dva syny a ja jsem opravdu stastna, ze ho mam.
Ale na druhou stranu priznavam, ze mi obcas chybi takove to "pocatecni jiskreni". Takovy ten pocit, kdy vam beha mraz po zadech pri prvnim dotyku ruky, pri prvnim polibku.
Moc mne mrzi, ze tohle uz neproziju. Ale za stastny usmev meho manzela coby taty mych deti bych ho nevymnenila.
Odpovědět